Ve věku kolem1 roku, někdy i dříve, dochází u kocourů k projevům sexuálního a teritoriálního chování, které se projevuje hlavně nežádoucím značkováním močí. Pokud toto chování nepřeruší včasná kastrace, chování se zafixuje a později provedený zákrok už nemusí značkování zastavit. Intenzivní zápach sice zmizí, ale močení mimo určené místo přetrvává.
Kastrace jako preventivní zákrok je vodná pro domácí i venkovně žijící kocoury. U venkovních je důvodů ke kastraci více. Kromě toho, že přestanou značkovat močí své teritorium, zklidní se, přestanou vyhledávat říjící kočky. Tím se výrazně sníží riziko možného úrazu během toulek, např. střetu s autem, sníží se počet konfliktů s ostatními kocoury v dané lokalitě, a tím i počet kousných poranění, která v ordinaci řešíme velmi často. Omezením kontaktů s ostatními kočkami je důležitou prevencí před závažnými infekčními onemocněními koček, např. virových FeLV a FIV.
Kocouři trpí daleko méně onemocněními souvisejícími s pohlavním aparátem než kočky. Nejčastěji se u nich vyskytuje kryptorchismus (nesestoupení varlat do šourku), zřídka se setkáváme s onemocněním prostaty a některými typy onemocnění dolních cest močových, které můžeme kastrací vyřešit. Zdravotní důvody pro kastraci tedy nejsou až tak závažné jako chovatelské.
Zákrok doporučujeme ve věku 10-12 měsíců, ale je možné kastraci provést i podstatně dřív. Při zákroku v celkové anestézii se odstraní obě varlata a kocouři jej velmi dobře snášejí. Po kastraci většinou není nutný ochranný límec, a protože na naší klinice používáme vstřebatelné šicí materiály, stehy se nemusí odstraňovat. V prvních dnech po kastraci většinou dojde k pooperačnímu otoku šourku, takže to může vypadat, jakoby varlata byla stále přítomná. Otok není zdravotně nijak nebezpečný a sám spontánně během 2-3 dnů zmizí.
U kocourů dochází po kastraci ke zpomalení metabolismu, zvláště u striktně doma žijících jedinců a tím může dojít ke zvyšování hmotnosti. Proto je nutné váhu sledovat a případný nárůst řešit dietními opatřeními a zvýšením pohybu.