KARDIOLOGIE

Diagnóza onemocnění kardiovaskulárního systému je čím dál častější a to vzhledem k prodlužujícímu se věku zvířat a neustále se zdokonalujícím a novým vyšetřovacím metodám. Při diagnostice je důležitá podrobná anamnéza, kompletní klinické, laboratorní a doplňující přístrojové vyšetření (RTG, sonografie, EKG). Nejčastěji se srdeční onemocnění objevují ve starším věku, výjimkou jsou vrozené srdeční vady a specifická onemocnění u predisponovaných plemen, např. Kavalír King Charles Španěl, Dobrman a Mainská mývalí kočka. Majitelé často pozorují u zvířat nechuť k obvyklým procházkám, únavu, vlhký i suchý kašel, zvětšování objemu břicha, případně zaznamenávají kolapsy, krátkodobé bezvědomí nebo křečové stavy.

Základem vyšetření je v první řadě poslech hrudníku fonendoskopem, prohmatání břicha, zhodnocení barvy sliznic a charakteru pulzu. Následují specializovaná vyšetření, jako je RTG hrudníku (zaznamená velikost srdečního stínu, průměr velkých cév, plicní pole) a sonografie břicha (odhalí tvorbu tekutiny v dutině břišní, zvětšení jater a sleziny, případné změny v cévním řečišti, převážně u jater). Při poruchách srdečního rytmu a změnách periferního pulzu je doplněno EKG.

Léčba kardiologických pacientů je často doživotní, vyžaduje změny v životním režimu, jídelníčku, pravidelnou medikaci a kontroly zhruba v 6 měsíčních intervalech.